„Jsou ti, co mají málo a rozdají to všechno. Ti věří v život a v štědrost života a jejich pokladnice není nikdy prázdná.“ To jsou slova libanonského básníka Chalíla Džibrána, která se stala realitou na pátečním benefičním koncertu pro Nepál.
Ve spolupráci s Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci a buddhistickým centrem Rabten Čhödarling ho v liberecké knihovně uspořádal veřejně prospěšný spolek Anaon. Podnět ke koncertu ale vzešel od umělců, kteří nabídli, že v Liberci zahrají či zazpívají bez nároku na honorář, aby podpořili své přátele a jejich rodiny v Nepálu, postiženém nedávným zemětřesením.
Hlavním iniciátorem byl klavírní virtuóz a hudební skladatel Daniel Philipp Stotz, který během benefičního večera vystoupil hned několikrát: kromě sólové hry doprovodil na klavír vynikající sopranistku Ivetu Hejdukovou a také Lukáše Fogla (kontrabas) a Marka Sekyru (recitace vlastních překladů nepálských básní), oba zaměstnanci liberecké knihovny. Koncert zahájily violoncellistka Vladimíra Sanvitto a klavíristka Jiřina Goldsteinová, vystřídali je dechový kvintet The Sanvitto Sisters a kytarista Petr Zemánek se zpěvačkou Anetou Klápšťovou.
Během koncertu se dražily i dvě mandaly, které věnovaly Věra Sufiya Valášková a Galina Veselá. Těsně před koncem akce dorazila přímo z letiště Radka Tkáčiková, aby divákům předala aktuální informace z Nepálu, kde přímo v místě neštěstí organizovala humanitární pomoc.
Celkově koncert přinesl 40 000 korun. Ty poputují transparentní cestou přímo k rodinám a přátelům Nepálců, kteří se podíleli na stavbě liberecké stúpy, otevřené v zahradě centra Rabten Čhödarling v Kubelíkově ulici v září loňského roku.
Podle informací získaných od organizace Člověk v tísni je na provizorní přístřešek pro jednu rodinu třeba 300 Kč, což odpovídá ceně dvou vstupenek na páteční benefiční koncert. Za 150 Kč se dá pořídit jídlo na celý den pro 4-5člennou rodinu.
Na koncertě se nesešli žádní boháči. Přišli ti, kdo chtěli vyjádřit vděčnost lidem, kteří pomohli Liberečanům zrealizovat sen o buddhistické stúpě, nebo ti, kteří chtěli zcela obyčejně vyjádřit podporu lidem v nouzi. Chalíl Džibrán o takových lidech napsal: „Jsou ti, co dávají a neznají bolest rozdávání, nehledají radost, ani nerozdávají s pocitem vykonaných zásluh. Prostřednictvím takových promlouvá Bůh a zpoza jejich očí se usmívá na zem.“
(Zdroj: Tisková zpráva Anaon)